Druhy čárových a 2D kódů:
Historie a současnost

Z historického hlediska nesly kódy původně pouze jednu informaci, obvykle číslo. V posledních letech však kódy dokážou pojmout a přenášet mnohem více informací, což umožňuje efektivní přenos dat z databází do provozů v průmyslu, skladech a při evidenci.

Vývoj se začal odchylovat od původního záměru a začala se ukládat celá položka. Prvním krokem v tomto směru byl standard od společnosti Automotive Industry Action Group (AIAG) už v roce 1984. Jednalo se o standard pro přepravu zboží, který definoval popis pomocí čtyř složených kódů CODE 39. Původně nosily informace o čísle dílu, množství, dodavateli a sériovém čísle. Přesto k prvnímu 2D (dvoudimenzionálnímu) kódu dospěl vývoj až v roce 1988 díky společnosti Intermec Corporation a jeho označení bylo Code 49. Účelem vývoje 2D kódu bylo uložení více informací pro průmyslové aplikace na velmi malé ploše. Tyto kódy se nejprve začaly používat v lékařství (například krevní banky) a elektrotechnickém průmyslu, kde byl vyžadován maximální objem informací na minimálním prostoru. Později jejich výhod začaly využívat i jiné oblasti, kde prostor nebyl omezením.

Do dnešních dnů bylo vyvinuto a používá se více než 20 různých 2D kódů a jejich vývoj pokračuje. Avšak zda najdou tak masové využití jako například EAN13, je otázkou budoucnosti.

 

Výhody čárových a 2D kódů

Přesnost

Kódy představují jednu z nejpřesnějších a nejrychlejších metod registrace velkého množství dat. Při ručním zadávání čísel a kódů pomocí klávesnice dochází k chybě průměrně asi jednou ze 300 zadání. U čárových kódů se chyba vyskytuje asi u jednoho milionu, přičemž je možné eliminovat chybu použitím kontrolní číslice, která ověřuje správnost ostatních čísel v kódu. 2D kódy dokáží zaznamenat o třetinu více údajů než lineární čárové kódy a mohou být tištěny elektronicky (digitálně). Matematická korekce chybovosti, například Reed-Solomonova korekce, zaručuje přesnost čtení. Naopak lineární čárové kódy bývají doplněny čísly pro "human" čtení, takže když nelze údaj přečíst, mohou se data zadat do systému ručně. U 2D kódů toto není možné, protože nemají textovou informaci pod kódem.

Rychlost

Zadávání pomocí klávesnice je velmi pomalé ve srovnání s použitím snímačů kódů. Hovoří se o trojnásobném zpomalení i se zručnou písařkou ve srovnání se snímačem kódu. Lineární kódy se čtou laserovými snímači nebo kamerovými čtečkami. Laserové čtečky nejsou uzpůsobené ke čtení 2D kódů.

Flexibilita

Technologie čárových kódů zasahuje do všech odvětví průmyslu a je maximálně spolehlivá. Mnohdy záleží jen na materiálu, kde jsou použity, protože čárový kód označený na povrchu může být čitelný bezkontaktně i za vysokého mrazu nebo naopak vysoké teploty, může odolat kyselinám, vlhkosti, povětrnostním vlivům apod.

Typy kódů

Ordinární čárový kód

Ordinární čárové kódy, známé také jako lineární nebo jednorozměrné čárové kódy, jsou nejstarším a nejrozšířenějším typem čárových kódů. Tyto kódy se skládají z rovnoběžných čar a mezer různé šířky, které představují data. Každý čárový kód obsahuje redundantní data ve vertikálním směru, což znamená, že stejná informace je opakována v celém výškovém rozsahu kódu. Tento princip zajišťuje, že čárový kód zůstane čitelný i při částečném poškození nebo znečištění.
Ordinární čárové kódy se používají zejména v maloobchodě, logistice a skladování.
Výška sloupců v lineárních kódech může být zmenšena bez ztráty informací, což je činí velmi praktickými pro různé aplikace. Díky své jednoduchosti a spolehlivosti zůstávají ordinární čárové kódy nadále důležitým nástrojem pro automatizaci a efektivitu v různých odvětvích průmyslu.

UPC (Universal Product Code):

Používaný především v maloobchodě v USA. Tento kód obsahuje 12 číslic a je široce rozšířen pro označování spotřebního zboží.

EAN (European Article Number):

Evropská varianta UPC kódu, která obsahuje 13 číslic. EAN kódy jsou běžně používány v Evropě a dalších částech světa.

Code 39

Jeden z prvních alfanumerických čárových kódů, který může kódovat jak číslice, tak písmena. Používá se v různých průmyslových aplikacích.

Code 128

Vysoce hustý čárový kód, který může obsahovat různé typy dat včetně čísel, písmen a speciálních znaků. Je často používán v logistice a dopravě.

ITF (Interleaved 2 of 5)

Používá se pro označování přepravních balíků. Tento kód je tvořen pouze číslicemi a je obzvláště odolný vůči poškození.

2D kódy

2D kódy (dvoudimenzionální kódy) nesou informaci jak v horizontálním, tak i ve vertikálním směru, což jim umožňuje uchovávat větší množství dat na menší ploše ve srovnání s lineárními čárovými kódy. Mezi nejznámější typy 2D kódů patří:

QR kód (Quick Response Code)

Vyvinutý japonskou společností Denso Wave v roce 1994. QR kódy jsou široce používány v různých aplikacích, včetně marketingu, platebních systémů a sledování výrobků. Dokáží obsahovat alfanumerické znaky, což umožňuje ukládání URL adres, textů, telefonních čísel a dalších informací.

Data Matrix

Tento kód, vyvinutý v roce 1989, je oblíbený zejména v oblasti elektroniky, zdravotnictví a automobilového průmyslu. Data Matrix kódy mohou uchovávat velké množství dat na malé ploše a jsou velmi odolné vůči chybám díky použití Reed-Solomonovy korekce chyb.

PDF417

Tento kód vyvinula společnost Symbol Technologies v roce 1991. PDF417 je skládaný 2D kód, který je používán především pro aplikace, kde je potřeba ukládat větší množství dat, například v dopravě, logistice a na identifikačních průkazech.

Aztec Code

Vyvinutý společností Wellch Allyn v roce 1995. Aztec kódy jsou často používány v letectví a pro označování jízdenek, protože dokáží být čitelné i při nízké kvalitě tisku a poškození.

MaxiCode

Tento kód vyvinula společnost UPS v roce 1992 pro účely sledování a přepravy zásilek. MaxiCode kód je navržen tak, aby byl čitelný při vysokých rychlostech, což je ideální pro automatizované třídění balíků.

Stacked

Skládané kódy, známé také jako Stacked kódy, jsou speciálním typem čárových kódů, které kombinují vlastnosti lineárních a 2D kódů. Tyto kódy se skládají z několika řádků tradičních lineárních čárových kódů, které jsou umístěny nad sebou. Tímto způsobem vzniká kód, který se čte jak horizontálně, tak i vertikálně, což umožňuje uchování většího množství informací na menší ploše ve srovnání s jednorozměrnými čárovými kódy. Skládané kódy jsou využívány v různých průmyslových aplikacích, kde je potřeba ukládat více dat na omezený prostor.
Skládané kódy jsou velmi flexibilní a lze je použít v celé řadě aplikací od maloobchodu přes logistiku až po zdravotnictví. Jejich schopnost uchovat velké množství informací na omezeném prostoru a současně být čitelné pomocí běžných čteček čárových kódů je činí velmi hodnotným nástrojem pro moderní datovou automatizaci a sledovatelnost.

PDF417

Vyvinutý společností Symbol Technologies v roce 1991. PDF417 je skládaný 2D kód, který je široce používán pro aplikace zahrnující přepravu a logistiku, identifikační průkazy, lístky a další dokumenty, kde je potřeba uchovávat větší množství informací. Tento kód může obsahovat několik stovek znaků v jednom symbolu.

Code 16K

Tento kód byl vyvinut jako rozšíření Code 128 a umožňuje ukládání většího množství dat díky skládaným řádkům. Každý řádek obsahuje část dat, které jsou následně sestaveny dohromady při čtení kódu.

Code 49

Vyvinutý společností Intermec Corporation v roce 1987. Code 49 je prvním 2D kódem, který používá skládané řádky. Tento kód byl navržen pro uchování většího množství dat na malém prostoru a našel uplatnění v průmyslových aplikacích, kde byl kladen důraz na efektivní využití prostoru.

3D kódy

3D kódy (trojdimenzionální kódy), známé také jako Bumpy Barcode, představují speciální technologii tisku a snímání kódů. Tyto kódy využívají hloubky záznamu, což znamená, že jsou embosované (vytlačené) a snímání se provádí na základě změny výškových rozdílů, nikoliv na základě jasového kontrastu. Barva značení tedy není důležitá.
Tyto kódy poskytují několik výhod, jako je odolnost vůči poškození a schopnost být čitelné i při nízké kvalitě tisku nebo v náročných podmínkách. Kombinace 2D a 3D technologií umožňuje ještě větší flexibilitu a spolehlivost v různých průmyslových aplikacích.

Bumpy Barcode

Tento kód je embosovaný a je snímán na základě výškových rozdílů. Využití najde zejména v aplikacích, kde je mechanické namáhání, například na součástech strojů, v automobilovém průmyslu a na platebních kartách.

Dot Peen Marking

Tento typ značení vytváří kód pomocí malých bodů nebo otisků do povrchu materiálu. Je často používán v průmyslových aplikacích, kde je potřeba trvalé a odolné značení, například na kovových dílech.

Historie vývoje kódů

1952

Norman Woodland a Bernard Silver patentují první čárový kód.

1968

Vyvinut Code 2 z 5.

1972

Codebar vyvinut pro knížky. Hlavní prodejci jej začínají používat na zkoušku.

1973

UPC kód (Uniform Product Code) je určený jako základ pro UPIC kód a je používán pro maloobchod v USA.

1974

První komerční skenování čárového kódu probíhá v supermarketu Marsh v Ohiu, USA.

1977

Vytvořen kód Code 11.

1978

JAN code zavedený jako JIS- X- 0501.

1981

ITF použitý pro doručení balíků v USA. Vytvořen kód Snowflake ve společnosti Electronic Automation.
 

1982

Veritec vyvine Veri Code. Ve stejném roce je představen Code 93.

1984

Intermec Corporation vytváří kód Code 49.

1988

Společnost IBM vyvine binární kód IBM CODE 412.

1989

Symbol Technologies vyvine PDF 417. Ted Williams vyvinul víceřadou symboliku v Code 16k

1991

ITF standard částečně přepracován. NW-7 a Code 128 zaveden jako JIS- X- 0503. Vytvořen kód PDF 417.

1992

Vytvořen Code 1, jznámý matrixový 2D kód. Maxi Code vytvořen pro spediční společnost UPS Code.

1994

PDF 417 registrovaný pod AIMI standardem. DENSO WAVE vyvine první QR kód. Vytvořen kód Super Code.

1995

Vyvinut Aztec Code společnosti Wellch Allyn panem Andy Longracem.

1996

Data Matrix a Maxi Code registrovány podle AIMI standardu (ISI).

1997

Představuje EAN 128 jako standard. QR kód zaregistrován jako AIMI standard (ITS).

1999

Japonská automobilová asociace představuje QR kód jako standard pro Kamban.

2000

EAN / UPC, ITF, CODE 39 a CODE 128 standardizovány podle normy ISO / IEC.

2001

PDF 417 standardizován podle ISO /IEC.

2003

Čárové a 2D kódy pro dopravu, přepravu a spedici zavedeny jako JIS - X- 515.

2004

Micro QR kód přidán do JIS - X- 510.

2005

Vydána přidělená pravidla GTIN a průvodce pro nový kód a použití pro léky.

2006

GS1 DataBar RSS standardizovaný podle normy ISO/IEC.

2011

Zavedení QR kódů v platebních systémech.

2012

Zavedení GS1 QR kódu umožňuje integraci více informací.

2014

Vývoj dynamických QR kódů.

2016

Standardizace GS1 DataMatrix.

2021

Integrace čárových kódů do blockchainu.

Nechte výběr vhodného aplikátoru na odbornících

Zajímá vás cena aplikátorů? Potřebujete zjistit, který konkrétní typ aplikátoru je pro vás nejvhodnější? Chcete se dozvědět, jaká bude návratnost vaší investice? Kontaktujte nás!